OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příznivci melodického power metalu, zejména pak všichni milovníci fantasy a Tolkienovy mytologie, dostali čtvrtou adventní neděli jedinečnou šanci nadělit si pod stromeček zážitkový večer. Do smíchovské MeetFactory totiž na úplný závěr svého turné na podporu alba "Beyond The Red Mirror" přijeli zapálit poslední svíčku na adventním věnci čtyři králové z německého Krefeldu - BLIND GUARDIAN.
Ještě 45 minut před začátkem koncertu to v hledišti divadla, jak si pořádající kulturní stánek říká, vypadalo na komorní akci s bídnou návštěvností, přestože už se početná skupina fanoušků před úplným vpuštěním do klubu mačkala hodnou chvíli ve foyer. Ovšem přiblížila se osmá večerní a slušně zaplněný sál začaly rozehřívat taneční ethno hity alá Bollywood Top Ten Pop Chart, nepochybně v režii za chvíli nastoupivších předskokanů. V době, kdy se na vás ze všech stran a médií valí rolničky a purpura na plotně, rozhodně zajímavá dramaturgie a nevšední až nepatřičný multi-kulti zážitek? Nikoliv, pokud si, tak jako hlavní hvězdy tohoto večera, vyberete za předkapelu izraelskou, progresivní metalovou skupinu ORPHANED LAND.
Hned od začátku jejich setu, ve kterém zaznělo devět skladeb, mapujících rovnoměrně většinu z pěti vlastních řadových alb, bylo jasné, že fanoušci Slepých strážců, kteří jsou všude na světě pověstní svými vřelými reakcemi, jsou dnes večer ve formě a chtějí se především bavit. Bavit se bez ohledu na náboženské a všemožné jiné hranice, jak také charismatický frontman Kobi Farhi nezapomněl zdůraznit. Orientální a tím i poměrně originální metal bez hranic s množstvím ethno samplů v podání ORPHANED LAND tak padl na úrodnou evropskou půdu a přestože většina lidí (dle počtu zdvižených rukou následujících Kobiho dotaz) viděla a slyšela skupinu ten večer poprvé, odezva fans byla skvělá a dávala tušit, že se BLIND GUARDIAN mají na co těšit.
To se definitivně potvrdilo po krátké pauze na nezbytnou přestavbu pódia, která mimo jiné odhalila majestátní bicí soupravu Frederika Ehmkeho. Poté za doprovodu intra úvodní skladby "The Ninth Wave" z již zmiňovaného aktuálního alba "Beyond The Red Mirror" a frenetického pískotu a jásotu publika vystoupili všichni čtyři členové aktuální sestavy Slepého strážce. Svá místa zaujali i doprovodní koncertní hráči na baskytaru a klávesy, aby však na rozdíl od první linie kytaristů a za každých okolností nepřehlédnutelného zpěváka Hansiho Kürsche zůstali po celou dobu pěkně "neviditelní". Po úvodní novinkové ochutnávce přišly na řadu tutovky "Banish From Sanctuary" a "Nightfall" a zvuk se velice rychle ustálil na kvalitativní úrovni: krystalicky čistý a čitelný. Nekonala se žádná obligátní a často pouze zdržující bubenická ani jiná sóla, jelo se pěkně dle dobře poskládaného setlistu, kde nesměly chybět žádné zásadní skladby jako např. "The Last Candle", "Lord Of The Rings" či "Bright Eyes".
Už to dokonce vypadalo, že to bude jeden z těch mála koncertů, kterému vůbec, jak se říká, nespadne řemen, zvláště když si rozjásaný dav úspěšně a očividně mimo plán vyžádal "Majesty". Přece jen se však v závěru hlavní části, který obstarala epická "And Then There Was Silence", a ještě i na začátku prvního ze dvou přídavkových bloků, pod pódiem trochu přibrzdilo. Přesně do chvíle, než frontman, tak jako ten večer už po několikáté a očividně s gustem, položil otázku na název následující skladby, na níž jediná možná odpověď tentokrát zněla "Valhalla".
Nálada v ten moment v mžiku vystoupala až kamsi k Odinovi a kapela si tak mohla vychutnat triumfální závěr koncertu, kde konečně došlo i na povinnou akustickou hymnu "Bard’s Song - In The Forest". Poslední svižná "Mirror Mirror" pak definitivně uzavřela koncertní tour kapely s visačkou roku 2015.
BLIND GUARDIAN zahráli naprosto přirozeně, prosti velkých póz, s jednoduchým, vkusným a originálním světelným doprovodem, podpořeni suverénním Hansiho vokálním projevem a zejména precizní hrou obou kytaristů Andrého Olbricha a Marcuse Siepena. Byl to vskutku šťastný a veselý adventní metalový koncert pro milovníky žánru a pořádný vánoční dárek pro skalní, žádný "měkouš".
Setlist:
The Ninth Wave
Banish from Sanctuary
Nightfall
Fly
Tanelorn (Into the Void)
Prophecies
The Last Candle
Lord of the Rings
Bright Eyes
Majesty
Time Stands Still (at the Iron Hill)
And Then There Was Silence
Encore:
Sacred Words
Twilight of the Gods
Valhalla
Encore 2:
Into the Storm
Bard’s Song - In the Forest
Mirror Mirror
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.